AKCE - Križna 2016 - Velká Fatra - Slovenská republika


 

Križna 2019

Velká Fatra, Slovenská Republika, 14.-16.6.2016

 

1. Z Indie do Pákistánu

Přišel mi nezáludný e-mail od Erika. Prý jestli chci jet na Križnou, že mě vezme do dodávky. To mě přesvědčilo a začaly přípravy. Mezi tím se přidali i Hraničáci a že pojedeme dvěma auty a že mě vezmou. Dvojnásobná nabídka dopravy se neodmítá a můj osud se tím začal naplňovat. Příprava čtyřmetrového Fourniera pro létání na svahu: motor ven, podvozek ven, ostruhové kolečko ven, regulátor ven a pohonné baterky také ven a do čumáku 1,5 kg olova. Když lítají na svahu stíhačky ze druhé světové i z té budoucí třetí, proč ne Fournier RF-3 ?

Přepravní vozík vyrobený vloni pro akci Pálava - Stolová hora kvůli špatnému větru ještě nemohl projevit svoje kvality. Takže jede se mnou. Když jsem všechny svoje bebechy přivezl ráno k Pavlovi a vyložil ze svého auta na zem, nevěřili jsme, že to všechno do jeho Šarana narvem. Pravidlo č. 1 - žádné auto není nikdy dost velké. Nakonec vyrážíme s hodinovým zpožděním do Kauflandu. Radegasty v plechu jistí celou akci. Pravidlo č. 2. - žádná autochladnička není nikdy dost velká. Honza s Oldou ve druhém autě mají stejný názor.

Cestou někde za Ružomberokem nakupujeme čerstvý ovčí sýr a nitě - hodí se k pivu - a po třech hodinách od Hranic zastavujeme v Donovalech na oběd. Erik s bolatickou sekcí výpravy mezitím lítá na jižním svahu u lanovky, když ostatním namluvil, že lanovka nejede a musejí nahoru i dolů pěšky. Asi je chtěl unavit aby večer dali pokoj. Po společném obědě v Kolibě odjíždíme již jako konvoj směr Harmanecké papierne, asi abychom se z toho nepo.....

Mezi tím co 2/3 z Bolatické výpravy dobyly Velký Zvolen...

 

... se Hranická výprava dole v Kolibě láduje

Odbočka na horský hotel pod Križnou je nenápadná úzká asfaltka. Asi po dvou kilometrech se mění na horskou cestu z Indie do Pákistánu, kterou jinak spatříte jen na Prima Zoom. Vždy když míjíme okraj hluboké rokle, zdá se mi že jsem dole zahlédl rezavý kamion nebo autobus. Po hodině jízdy na jedničku konečně hotel.

2. Dobytí Križné

Máme ubytování v turistickéídě což představuje úzký pokoj s poschoďovýma palandama po stranách. Vzpomněl jsem si na dokumenty o německých U - Bootech a pro jistotu rychle spočítal jestli má každý lůžko, nebo se budeme muset střídat. Erik rozhodl, že ještě do večera stihneme vylézt na Križnou. Nikdo neprotestoval, a tak se sbalili a vypadli aniž by věděli do čeho jdou. Důchodce zůstal v ponorce kvůli aklimatizaci.

Za hotelem je pěkný svah, takový malý kotel zrovna na jižní vítr. Vydal jsem se tím směrem, jestli tam fouká. Asi v polovině svahu už byly podmínky čím dál lepší. Tak a jdu pro letadlo. Lehký retromodel na dvě serva bude ideální. Hlavně nezapomenout spojku křídla a šroubovák. Za půl hodiny jsem se doškrábal na horizont a fakt to tam vypadalo dobře. Proč ti blbci lezou na Križnou, když tady se dá krásně lítat. Složil jsem éro, jsem rád že mám spojku. Samozřejmě guma na poutáníídla ke kolíkům zůstala v ponorce. Skleróza není tak nebezpečná ale člověk se nachodí. Uložil jsem letadlo a vysílač pod smrček a šel dolů pro gumu. Asi půl hodiny. Cestou nahoru potkávám Petra a přemlouvám ho ať jde se mnou. Vracel se z cesty na Križnou, kterou vzdal v půli cesty. Takže další půlhodina nahoru. Konečně lítám v krásném prostředí Velké Fatry s vyhlídkou na hotel a celé údolí. Po hodině vítr zeslábl, balím a jdeme další půlhodinu dolů. Když to spočítám, mohl jsem být na Križné.

Krajina kolem hotelu byla v tomto ročním období hodně malebná

Využíváme pohostinnosti hotelu a na terase si dáváme čepovaný Urbiner. Ještě že to není Smädný mních. Za hodinu přicházejí dobyvatelé Križné. Ale vůbec nevypadají jako dobyvatelé. V jejich obličejích je směs zoufalství, hrůzy a vyčerpání. Všichni nakonec sedíme na terase s Urbinerem, který postupně a nenápadně přechází v domácí Radegast, kterým ho ředíme. Máme tak stále skoro plné sklenice s hustou pěnou což vedle sedící aku cyklisti nechápou.

3. Budete lietať ?

Druhý den ráno slyšíme zoufalý rachot z přístěnku, kde je diselagregát pro celý hotel. Na pokoj vpadne provozní: "Chalani, nemáte da čo zapnuté? Centrála nestíha." Nééé - ozýváme se unizóno a rychle vypínáme čtyři ledničky a pět nabíječek.

Skládám svůj přepravní vozík a po krátké úvaze beru sebou jen čtyřmetrového svaháka z bývalé produkce Karla Vagenknechta o váze 5,5 kg. Přece jen je o 2,5 kg lehčí než Fournier. Honza mi ještě přihodil křídla od Musgera a vyrážíme na Križnou. Postupně zaostávám za hlavní skupinou asi o dva kilometry. Ještě že Honza zůstal se mnou - má pochopení pro starší spoluobčany.

Jsou úseky, kde se můj přepravní vozík osvědčuje, ale jsou místa kde bych ho nejraději hodil do kosodřeviny i s letadlem. Cestou nás míjejí aku cyklisti: "Budete lietať, budete lietať ?" Odpovídáme že hej a cítíme jejich obdiv za odvahu vlézt si do tak malých letadel a letět v nich z  Križné dolů.

Honza a Mirek se svými břemeny. Tipuji, že bylo nutné pořídit už už foto!

Nebylo jisté zda ten popisovaný "Pákistán" a "Indii" přežijí :-)

Létání na jižní vítr bylo opravdu odměnou za Indii a Pákistán. Nejlepší svah na kterém jsem zatím byl. Naprosto hladké laminární proudění s mohutnou svislou složkou větru. Fournier by určitě lítal. Lítal by možná i můj transportní vozík. Pavel zjistil, že jeho Ka-6, kterou snad chtěl vyhodit z domu, je fantastická mašina a super si zalítal, stejně jako všichni ostatní.

4. Trejsina

Pro případy, že jsou slabé podmínyky, vozí Erik Trejsinu. Když nic nelítá, tak Trejsina vždycky. Půjčuje ji každému, kdo o to požádá. Trejsina je ani ne dvoumetrovýák s nejnutnějším počtem serv - dvěma, ale strašně agresivní. Před dvěma lety Trejsina, ač vyrobena z tuzemského materiálu, taranovala na Donovalech celokompozitové dégéčko. Za cenu sebezničení se jí podařilo udělat do laminátu pěknou díru tak, že Pavel rok nemohl přijít na způsob opravy aby to nebylo vidět. A teď reinkarnovaná Trejsina je opět ve vzduchu. Po chvilce lítání Trejsina, věrná své pověsti, dělá pořádný zářez do křídla mého Albatrosa. Trejsina měla před kolizí na křídle nějakou samolepku - Erik ji vyšperkoval. Po kolizi a přistání zjišťuju, že mám na křídle něco, co tam předtím nebylo. Po odlepení a narovnání se objevuje logo a nápis: Križná 2017. To nevymyslíš ! Pravidlo č. 3: když jsou na svahu jen dva větroně, svah nikdy není dost velký.

A nyní naopak. Zatím co Hraničtí byli nabití haluškami a žinčicou z Kolyby a létali jak zběsilí ...

 

... Bolatičtí zaslouženě relaxovali po dobytí druhého vrcholu za jeden den :-)

5. Obnovitelný zdroj

Večer končíme u táboráku. Erik dovezl i vlastní dřevo. V hotelu jde koupit dřevo za euroměnu ale vlastní je vlastní. Správný Čech má v zahraničí sebou řízky a pivo. Prajzák má i dřevo. Díky Eriku. Po půlnoci se rozcházíme a nikde nemůžeme najít Erika. Jeho postel zeje prázdnotou a bolatická část výpravy je nervózní. Vzniká konspirační teorie, že Erik šel o půlnoci na Križnou. Ráno se teorie nepotvrdila.

Večerní posezení rautovního typu All exclusive v rezervaci (ne v restauraci)

 Ráno správce hotelu připravuje nabíjecí rampu pro aku cyklisty. Ti nabíjejí, až se z přístěnku kouří. Na hypotetickou otázku: Je diselagregát obnovitelný zdroj? Je správná odpověď ano, vždyť jde každé ráno znovu nastartovat!

Před odjezdem potkávám v útrobách hotelu Youtubera Rasto Chvalu - garaz.tv. To je ten co rád jezdí do Chorvatska s padesátiletým Barkasem a dělá z toho dobré videa. Popřál jsem mu další zážitky se starými vraky a zjistil jsem, že máme jedno společné: Že pro nás i cesta může být cíl.

Sbohem Slovensko, úžasná krajino, úžasní lidé !

Výprava Križná 2019 (klikem zvětšíte)

 

Účastník zájezdu

Mirek Buryan